Metodika lovu černé zvěře

Přidala danarokosova v 27. 11. 2012 14:16

Metodika lovu černé zvěře Myslivost 11/2012, str. 16 Ing. Václav TLAPÁK, Ph.D. Prase divoké se v posledních několika letech těší velkému populačnímu rozvoji. Hlavní příčinou je změna biotopu a pestrost v potravní nabídce ve smyslu změny pěstovaných plodin v zemědělské krajině. S touto změnou souvisí velmi dobrá potravní nabídka, která černé zvěři vyhovuje a podporuje její rozvoj. Pěstované plodiny obsahují vysoký podíl energeticky bohatých látek, zejména bílkovin, škrobu a cukrů a rostlinných olejů. Spolu s adaptabilitou černé zvěře na změnu v krajině, přirozenou natalitu prasete divokého, velký migrační rádius za potravou, vysokou inteligencí a učenlivostí prasete divokého a absencí přirozeného predátora se černá zvěř stává velmi přizpůsobivou stávajícím podmínkách v jejich biotopu. Z hlediska redukce stavu černé zvěře se odchyt do lapáků a lov palnou zbraní, ať již individuální nebo skupinovou formou, stává jediným legálním nástrojem redukce černé zvěře v Evropě a tedy i u nás. Počet kusů černé zvěře v období následujícím po metání selat je ovlivněn zejména těmito faktory: * dostupností a kvalitou potravy, * předchozím průběhem zimy a množstvím sněhové pokrývky a její délkou po metání, * počtu pohlavně dospělých bachyní schopných chrutí, * celistvostí organizační struktury tlupy, * prováděním kvalitní selekce při odchytu, * výskytem nemocí rapidně ovlivňující mortalitu jedinců černé zvěře, * prováděním kvalitní selekce při intenzivním odlovu. Ve své práci bych se rád zaměřil na faktor, který lze ovlivnit z hlediska mysliveckého hospodaření v souladu se zákonem, tedy na lov černé zvěře. V prvé řadě je třeba si připomenout, že zákon ukládá myslivcům možnost lovu černé zvěře do věku dvou let, tedy selat a lončáků, celoročně (od 1.1. do 31.12. běžného roku), jedince starší dvou let v zákonné době lovu od 1.8. do 31.12. běžného roku. Pro klasifikaci přechodu lončáka do dospělého jedince platí, že se jedná o jedince, který se dožije věku dvou let k 31.3. běžného roku. Toto hledisko bylo mnohokráte diskutováno, ale doporučuji se tohoto ujednání i nadále držet, protože pokud bychom přistoupili sice k průkaznějšímu, ale z hlediska lovecké praxe nereálně posouditelnému stavu vývoje chrupu, domnívám se, že by docházelo celkově k většímu počtu špatně provedených odlovů v neprospěch potenciálně kvalitní populace černé zvěře než při zažité klasifikaci. S tím také přímo souvisí lov vodících lončaček. Většinou je oplození lončačky důsledkem narušené sociální struktury tlupy černé zvěře a absence silné bachyně a kňoura, kteří jednoznačně řídí, resp. tlumí rozmnožovací tendence v tlupě. Lov vodící lončačky není z hlediska zákona protiprávním jednáním, jedná se pouze o etickou záležitost ulovení matky od mláďat. Je třeba si uvědomit, že právě u této kategorie černé zvěře je tzv. „zakopaný pes“, a to proto, že se jedná o předčasné zabřeznutí lončaček. Jsou předčasně vysíleny péčí o potomstvo, vodí většinou 2 – 4 selata a zásadní měrou se podílejí na rozšiřování černé zvěře ve smyslu kvantity na úkor silného genofondu. Ve většině případů nejsou loveny právě s odůvodněním, že se jedná o vodící kusy a jejich selata se s ohledem na velikost také k lovu ještě nehodí. A populační spirála se začíná roztáčet… Naproti tomu jsou v období metání selat od tlup odháněni kanečci lončáci, kteří se jako samotní nebo v malých skupinkách po dvou až třech jedincích potulují po honitbě mnohdy i za světla a stávají se velmi snadným úlovkem pro lovce. Právě tito potenciální kňouři by měli požívat vyšší stupně ochrany a nebýt přednostně loveni. U dospělých kusů je velmi často pozorovatelné, jakou mají životní zkušenost a jejich vysoká inteligence jim velí být opatrní a velmi obezřetní. To se projevuje následovně: * ostražitostí na vítr, * ostražitostí na vydávané zvuky a hluk, * obezřetností u vnadišť a vyhýbání se jim, * skrytým životem, * nenápadným tichým pohybem v teritoriu a minimálními hlasovými projevy, * velmi dobrou orientací v terénu a znalostí jejich teritoria, * pro dobu odpočinku vyhledávají skrytá a nepřístupná zákoutí strategicky dobře umístěná. Nejvíce vyvinutým smyslem černé zvěře je spolu se sluchem právě čich. Na ten se černá zvěř spoléhá nejvíce. Často se stane, že zkušená bachyně ponechá tlupu na její signál nehnutě stát ve stínu lesa nebo houštiny, přičemž selata se ani nehnou a ani nezakvičí. Bachyně pak obejde dokola krmeliště a jistí. Sebemenší nejistotu dává najevo ostrým zachrochtáním a odvedení tlupy do bezpečí bez ohledu na žadonění selat o lákavou krmi vábící z vnadiště. U kňourů bylo pozorováno chování, kdy dlouho obchází okolo vnadiště, poté co se odhodlá vykročí klusem k hromadě, popadne klas kukuřice nebo řepu a uhání s ní do bezpečné vzdálenosti 100 a více metrů. Mnohdy je toto chování až úsměvné, ale ve své podstatě svědčí o tom, že dospělé kusy mají značné zkušenosti v obranných instinktech a spolu s inteligencí úspěšně brání ulovení nejen sebe sama, ale i kohokoliv z členů tlupy. Díky obezřetnosti vodící bachyně tak unikají ulovení právě dorůstající nevodící bachyňky, které by zasluhovaly právě lovcovu pozornost a ulovení v selekci. Z toho jednoznačně vyplývá, že v rámci plánu chovu a lovu je potřeba počítat i s lovem vodící bachyně v době zákonné doby lovu. Je předpoklad, že nástupní bachyně bude mít méně zkušeností a umožní po nějaký čas lovem provádět selektivní výběr z tlupy. To však vyžaduje pevnou ruku hospodáře a koordinaci lovců tak, aby nedošlo k likvidaci vodících bachyň na všech úrovních tlup v honitbě či loveckém okrsku! Přestárlé a nevodící bachyně zůstávají s tlupou, a i když jsou to bachyně vodící tlupu, jsou mnohdy již selata nevodící a tedy pro chov nevhodné. Tyto bachyně by měly být i přes složitou rozpoznatelnost loveny přednostně. Lov divočáků lze v průběhu roku diferencovat právě podle potravních nároků černé zvěře a jejich okamžitého výskytu. V zimním období se může černá zvěř zřídka vyskytovat i na polích, na nichž nachází posklizňové zbytky z loňské sklizně. Spíše se však vyskytují v krytu lesa, kde v měkké, nepromrzající hrabance nalézají více potravy, než v mrazem utužených polích. V zimním období je také velmi účinné čekání na kazatelnách a kde to umožňuje povaha terénu i šoulání na měkkém sněhu (nejlépe prašanu) zejména v listnatých porostech. Tam se černá zvěř soustřeďuje při vyrývání semen bukvic a žaludů spadlých na sklonku minulého léta. Ke zlepšení výsledku lovu je vhodné použít při sněhové pokrývce bílého oblečení. Dnešní nabídka oděvů nabízí i zimní kamufláže, která zvýší kvalitu krytí a můžete se tak dostat k černé zvěři mnohem blíž než v zeleném oděvu. V předjaří z důvodu nedostatku bílkovin černá zvěř ráda vytahuje na louky a pastviny, které rozrývá a hledá živočišnou potravu. V této době je lov černé zvěře velmi ztížen. Noci jsou ještě dlouhé, měsíčních nocí je málo a tlupy, které dosud nemají narozená selata, se velmi toulají. Přestávají téměř navštěvovat krmeliště nebo se na nich vyskytují jen sporadicky. V tomto období nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a černou zvěř „vysedět“ na tradičních přechodech z krytin za potravou, pokusit je překvapit šouláním zvečera při buchtování, nebo trpělivě sedět na kazatelnách v blízkosti vnadišť. Jiná, a pro lovce mnohem příjemnější, část roku je počátek léta a plné léto. Je to období intenzívního shánění potravy pro neustále hladová selátka. Tlupy černé zvěře se velmi často spojují do velkých tlup, které pak společně navštěvují potravně atraktivní lokality. A to jak vnadiště, tak zejména lány obilí se zaměkávajícími klasy. Je to samozřejmě i období, kdy dochází k největším škodám na zemědělských plodinách. Zde je velmi důležitá spolupráce myslivců se zemědělci, a to zejména v tvorbě přechodových pásů plodin a vysékáním průseků, na nichž je vyšší podíl úlovků než ve vysokém obilí, v němž selata a lončáci jako předmět lovu nejsou vůbec vidět a tím je lov prakticky znemožněn. V opačném případě dojde k nežádoucímu ulovení silné a vitální zvěře, která by měla v honitbě zůstat k reprodukci. V tomto ohledu je nejproblematičtější plodinou řepka olejka, v jejímž neprostupném porostu černá zvěř nachází celodenní kryt a lov něm je prakticky nemožný. S ohledem na ekonomiku zemědělské prvovýroby a její přímou závislost na dotacích na pěstované plodiny je někdy nemožné dosáhnout vytvoření optimálních podmínek pro lov černé zvěře. To má však opět ve velkoplošném hospodaření zase za následek jen zvýšení škod zvěří v honitbě. Zemědělci by proto již při plánování osevních postupů měli mít v patrnosti, jaké plodiny budou sít a v jaké výměře budou žádat o dotace na tyto plodiny tak, aby mohli vytvořit podmínky pro myslivce k omezení výrazných škod zvěří na zemědělských plodinách. V tomto období je možné provádět lov černé zvěře na přechodech zvěře do lánů plodin, a to jak z posedů nebo z dočasných záštit, tak šouláním. Lov je velmi atraktivní a účinný zejména při ranním rozednívání, kdy nasycená a nocí zklidněná zvěř se vrací do jejích denních stávanišť. Za rozednění ji lze již pozorovat a provádět selekční výběr lovných kusů. Navíc i hůř posazené rány a jejich důsledky jsou lépe dohledatelné při ranním lovu než zvečera, kdy se rychle stmívá a nástřely se špatně hledají. Mnohdy ráno dohledané kusy zhaslé zvěře po večerním lovu jsou již zapařeny a tedy bez přínosu. Situace se pro lovce poněkud zlepšuje bezprostředně po sklizni, kdy jsou lány přehledné a dokud není provedena kultivace pozemku. Zvěř jej navštěvuje poměrně pravidelně a zužitkovává posklizňové zbytky. Z důvodu větší přehlednosti lze zvěř lépe číst a čekat na vhodný okamžik k lovu průběrného kusu. V oblastech pěstování kukuřice se navíc otvírá možnost ochrany kukuřičných polí odlovem černé zvěře na právě sklizených lánech, přes něž černá zvěř přetahuje k napajedlům nebo mezi jednotlivými lány kukuřice. Buchtování v posádech slámy černá zvěř prakticky neodolá a ráda do nich vytahuje, i když ji porost kukuřice poskytuje dostatek hodnotné potravy i krytiny. Sklizní kukuřice na zrno v podzimních měsících prakticky končí škody na polních plodinách a černá zvěř se přesunuje zpět do lesních komplexů. Do polí vytahuje jen sporadicky, případně na vnadiště. V tomto období se uplatňuje vedle individuálního lovu zejména lov naháňkami. Z hlediska společenského se jedná o velmi důležitou část mysliveckého roku. S ohledem na vlastní lov černé zvěře však nejsou naháňky tím ideálním způsobem lovu, protože často dochází k fatálnímu postřelení černé zvěře ne vždy s dobrým výsledkem dosledu. Také dochází k ulovení silných, potenciálně geneticky dobře založených jedinců, k jejichž lovu by za běžných okolností nedošlo. Tím mám na mysli silné bachyně, které se v důsledku „rozstřelení“ tlupy při naháňce mohou nezkušeným lovcům jevit jako lončáci, protože nemají okamžité velikostní porovnání, a ti lovci, kterým chybí praktické zkušenosti, se dopouštějí fatálních nevratných chyb. Často padnou silné bachyně za úlovek z přestižních důvodů. Rozhodneme-li se naháňku přece jen z mnoha důvodů zorganizovat, pak bych na základě dosud získaných zkušeností jednoznačně doporučil za myslivecky i lovecky únosnou takovou formu naháňky, při níž jsou lovci usazeni na jednotlivých stanovištích po celé honitbě a honci prohánějí spolu se psy celý komplex mlazin a houštin, z nichž černou zvěř zvedají a ta vybíhá do volného prostoru lesa. Ke střelcům se tak dostávají celé tlupy již zklidněné, lovci mají možnost vybrat lovný kus a ránu dobře posadit. Odbíhající tlupa se často dostane do hledáčku více střelců a přitom nedojde k lovu nežádoucího kusu. Při organizaci naháněk je potřeba vzít v úvahu i plemena psů vhodných k naháňce. Každopádně by se mělo jednat o klasické honiče, případně psy malých plemen, které černou zvěř nestresují tak, jako někdy používané rasy vysokonohých psů nově importovaných plemen, které jsou schopny pomalu aportovat lončáka. Ve svém shrnutí bych rád uvedl, že v době absence drobné zvěře je lov černé zvěře pro mnohé myslivce adekvátní náhradou mysliveckého vyžití. Ale je třeba i k černé zvěři přistupovat citlivě a podle místních podmínek. Nelze její přemnožení paušalizovat na všechny honitby. I když je černá zvěř rozšířena po celé Evropě, neznamená to, že všude má ideální podmínky ke svému rozvoji. Bezesporu je důležitou zvěří mysliveckého hospodaření, je zdrojem mysliveckého vyžití a mnoha krásných zážitků a to tím, že patří ke královské zvěři našich honiteb, v nichž se rozmnožila kromě jiného i díky své vysoké inteligenci. Proto je třeba k této zvěři s tímto vědomím přistupovat a jako takovou ji ctít a s ní i hospodařit.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře vyplňte všechna povinná pole.